Pekařovská pouť 2005...

pouť 2004 | pouť 2005 | pouť 2006 | pouť 2007 | pouť 2008 | pouť 2009 | pouť 2010 | pouť 2011
pekařovské flašinety | pekařovská kaple

Richard Jašš

V sobotu 13. srpna 2005 se již druhým rokem pořádala pouť „k Nanebevzetí Panně Marii“ do Pekařova, pouť po mnoha stránkách zvláštní a jedinečná. V době, kdy je každý počin, a to i kulturní či duchovní, poměřován mírou úspěchu či neúspěchu je tato pouť, potencionálně disponovaná spíše k neúspěchu, velmi inspirativním podujetím, vzbuzujícím nadějné očekávání do budoucna. Vesnička Pekařov nacházející se v odlehlejším koutu podhůří Jeseníků nikdy nebyla poutním místem. Spíše lze říci, že se nacházela na periferii zájmu návštěvníků i obyvatel tohoto kraje. Přesto se již podruhé v tomto roce stává v den patrocinia místní kaple středem zájmu mnoha lidí ze širokého okolí, místem setkávání a nové poutní tradice. Způsob pásma kulturních akcí spojených a prodchnutých nenásilně a přesto důsledně duchovnem je jediným způsobem, jak dnešnímu sekulárnímu světu duchovní hodnoty prezentovat s reálnou nadějí na přijetí a pochopení.
Stejně jako loni i letos se v 9 hodin ráno vydali po požehnání, které obdrželi z rukou losinského kaplana P. Jana Glogara, poutníci z rapotínského kostela na pouť přes Velké Losiny do Pekařova. Symbol této poutě spočívá v duchovní shodě počátku s cílem. Jak rapotínský kostel, tak i pekařovská kaple jsou zasvěceny shodně Nanebevzetí Panny Marie. Asi patnáct poutníků se vydalo směrem k Losinám. Zastávky u význačných sakrálních památek tvořily prostor pro historický výklad pana Stanislava Hoška z Rapotína. První zastavení bylo nedaleko rapotínského kostela u kamenného kříže, který stál přímo u kostela sv. Máří Magdalény v Petrově, který vyhořel v roce 1904. Kříž byl v letošním roce nově zrestaurován. Další zastávka se pak odbyla u právě opravované kaple sv. Rocha v Petrově, jejíž rekonstrukce je jedním z pilotních projektů pořadatele pekařovské pouti občanského sdružení Obnova kulturního dědictví údolí Desné. Poté už cesta směřovala vedlejšími uličkami kolem petrovské restaurace „Pod kaštanem“, polní cestou k rapotínskému koupališti, kolem velkolosinského zámku a dále podél říčky Losinky na velkolosinskou faru, kde byl prostor k odpočinutí a občerstvení, které přichystali losinští farníci. Cesta z Losin na Pekařov se již ubírala přes pole a lesy mezi vrchy Chlumek a Chlum. Poutníci se mohli z úst Karla Kocůrka z Rapotína dozvědět při chůzi mnoho zajímavostí o nejrůznějších léčivých bylinách, které byly k vidění podél cest. Pouť byla nakonec ještě zpestřena dobrodružným přechodem horských hřebenů a broděním horských bystřin, které v touze po zpestření cesty zinscenovali oba průvodci Karel Kocůrek a Richard Jašš. Poutníci nakonec po druhé hodině doputovali po tzv. „Fridrichštráse“ do Pekařova, kde již od desíti hodin probíhal kulturní program. Přenesena byla na Pekařov část programu folklórního festivalu, který právě probíhal v Šumperku, uspořádán jarmark historických řemesel a tradičních výrobků. Otevřena byla také kaple Nanebevzetí Panny Marie již opatřená novým stropem, střechou a opravenou věžičkou. Kdo si pamatoval z minulého roku zchátralou stavbu s děravou střechou oněměl v úžasu, kolik práce bylo na pekařovské kapli vykonáno. V samotné kapli byla prezentována jak stavební anabáze rekonstrukce, tak i ostatní aktivity sdružení. Zlatým hřebem kulturního programu se stalo vystoupení mladých pražských herců Magdalény Borové, Terezy Dlaskové, Milana Königa a Štěpána Pácla v divadelním představení „Svolání Kohokoli“, které se odehrálo na pekařovském hřbitově. Součástí kulturní produkce poutních slavností byla také prezentace dvou originálních flašinetů, vyrobených na počátku století pekařovskou varhanářskou firmou Franz Kolb und Söhne, která vzbudila velké pobavení přítomného obecenstva. O půl páté popoledni se sloužila v prostorách pekařovské kaple a také před ní slavnostní bohoslužba a tím se pomalu začaly celé slavnosti chýlit ke konci. Celá pouť byla provázena překrásným slunečným počasím, které bylo jen na okamžik přerušeno až v samotném závěru teplou letní přeháňkou. Jen neochotně se kolem šesté hodiny večerní postupně začali rozcházet poslední poutníci do svých domovů. Někteří opouštěli odlehlý Pekařov automobily, jiní se pustili na cestu zpět pěšky, ale všichni jistě prodchnuti slavnostní poutní atmosférou a spokojeností z příjemně stráveného dne.